Použití systémových blesků jako náhrady za..

Jak jsem již předeslal v minulém článku, systémový blesk jisté výhody má. Pokud ponechám stranou všechny jeho funkce při focení ve stylu "reportáže" pro které je primárně konstruován a většina z vás je jistě dobře zná a dokáže dobře využít jsou jeho přednosti tyto: malý rozměr a nízká váha. Tyto přednosti oceníme nejvíce, pokud se chystáme fotografovat na odlehlých lokacích s obtížným přístupem. Některé z moderních systémových blesků se dokonce nechají "odpálit" infračerveným portem, aniž by byly nasazeny na fotoaparátu, což rozširuje možnosti jejich využití. Pokud blesk nemáme možnost "odpálit" v případě, že je umístěn jinde, než na těle fotoaparátu, je to dost problém. V takovém případě nemůžeme plně využít kreativní možnosti při práci s tímto umělým zdrojem světla. Pokud máte starší typ blesku, který nemá vestavěné dálkové spouštění, můžete si vypomoci servostouští. Je to kostka (která se dá v případě potřeby našroubovat i na stativ vybavený vhodným závitem) opatřená v horní části sáňkami na které se dá systémový blesk nasadit stejným způsobem jako na fotoaparát. Kostka má vestavěnou fotobuňku, která reaguje na každý záblesk (např. od malého vestavěného blesku na vašem fotoaparátu), který zaznamená tak, že vyšle impuls přes středový kontakt na sáňkách do systémového blesku, který tím pádem odbleskne. :

Nevýhodou servospouště je, že nefunguje moc dobře v otevřeném prostoru (pokud není otočená přímo na pilotní záblesk, je odpálení prakticky nemožné) a také to, že fotografování např. za silného slunečního světla, které fotobuňku "oslepuje" snižuje její citlivost. Na druhé straně servospoušť funguje poměrně spolehlivě v menších fotoateliérech, které mají světlé stěny od kterých se pilotní záblesk odráží všemi směry a fotobuňka ho snadno zaznamená.
Spíše teoretickou možností je použití nějakého kabelu pro dálkové odpálení, zatím jsem neviděl že by byl někde běžně k prodeji, ale možná má někdo z vás jinou zkušenost.
Pak ještě existují poměrně drahé radiové odpalovače, které zatím v nabídce nemáme, ale hned jak je do nabídky zařadíme, vrátím se k ním.

Dále bych rád zmínil ještě jednu šikovnou maličkost, kterou ocení majitelé výše zmíněných blesků s vestavěným dálkovým ovládáním:

Jedná se o praktický adaptér, který nasadíte na kterýkoliv studiový stativ, zakončený klasickým spignotem. Tento adaptér má na vrchní straně sáňky pro uchycení systémového blesku. Navíc je vybaven zdířkou pro uchycení studiového deštníku a kloubem kterým se necjá blesk snadno naklopit do požadované polohy.

Když už jsme u těch deštníků, rozdělují se na tři základní druhy:
1. bílý difůzní deštník - nechá se využít buď tak, že blýskáme přímo přes tento deštník na fotografovaný objekt. Tímto způsobem světlo změkčíme, ne sice tak výrazně jako např. softboxem a za cenu menší ztráty výkonu (část světla se od deštníku odrazí na opačnou stranu). Druhá možnost použití difúzního deštíku je opačná. Záblesk nasměrujeme opačným směrem od fotografovaného objektu, na který dopadá v tomto případě pouze světlo odražené od vnitřku deštníku. Tímto způsobem docílíme daleko výraznějšího změkčení záblesku, bohužel za cenu velké ztráty na jeho intenzitě. Tip: pokud záblesk směřuje přes bílý difůzní deštník na čistě bílou zeď a odražené světlo od zdi pak nasvítí model, dosáhneme dokonalé difúze při minimální ztrátě výkonu.
Všechny další deštníky jsou odrazové. Dělí se na dva druhy: jednovrstvé a dvouvrstvé. Jednovrstvé jsou z jednoduché látky, na jejíž vnitřní straně je nanesena odrazová vrstva (bílá, stříbrná, nebo zlatá) - jsou levnější, ale propustí část záblesku, což o něco sníží jeho výkon a částečně při fotografování mohou tímt propuštěným světlem oslepovat fotografa, či produkční tým (nikoliv však výrazně). Dvouvrstvé deštníky jsou dražší a sestávají z vrchní černé látky, která by neměla propustit záblesk a z vnitřní látky s odrazovou vrstvou (opět bílá, stříbrná, nebo zlatá).
2. bílý odrazový deštník - použijeme ho tak, že záblesk nasměrujeme opačným směrem od fotografovaného objektu, na který dopadá v tomto případě pouze světlo odražené od bílého vnitřku deštníku. Světlo změkčené tímto způsobem je ideální k nasvícení portrétů (zvláště pokud chcete dosáhnout ztráty menších defektů na pleti fotografovaného modelu a pod.), nebo některých produktů.
3. stříbrný odrazový deštník - slouží k dosažení studeného tónu fotografie. Používá se stejným způsobem - záblesk nasměrujeme opačným směrem od fotografovaného objektu, na který dopadá v tomto případě pouze světlo odražené od stříbrného vnitřku deštníku. Používáme ho, když chceme fotografii dodat "kovový nádech" uplatnění má také při portrétu, např. pokud máme model se zajímavým vrásčitým obličejem, nebo jinými charakteristickými rysy, které tímto kovovým tónem ještě zdůrazníme.
4. zlatý odrazový deštník - používá se obdobným způsobem, jako stříbrný, jen s tím rozdílem, že jeho použitím zabarvujeme fotografii do teplých tónů.

Systémový blesk je sám o sobě poměrně tvrdý, proto je vhodné v závislosti na tom, jaký efekt chcete dosáhnout pouřívat různé odrazné destičky či difuzéry , ale ty už určitě většina z vás zná.

Poněkud sofistikovanějším řešení je softbox na systémový blesk, který se snaží být v rámci možností plnohodnotným příslušestvím. Na klasický softbox sice nemá, ale je to to nejlepší, co můžete na svůj systémový blesk nasadit, pokud chcete dosáhnout co nejlepšího změkčení záblesku. Tuhle vychytávku můžete mít ve dvou velikostech.

Doufám, že jsem na nic nezapomněl, ale myslím že jsem zmínil všechny možnosti, jak v nouzi udělat ze systémového blesku alespoň částečně plnohodnotný záblesk.

Ještě snad kvalitní radiový odpalovač pro systémový blesk. Já používám TR-D6, který mi přijde jako ideální kompromis, mezi kvalitou a cenou.

Výhodou TR-D6 je, že se sním dají odpalovat i ostatní přijímače zábleskových světel od Photonu, tím pádem můžeme používat  záblesky i systémový blesk zároveň. Zde ještě s nasazeným bleskem: